Dne 11. dubna 2013 vysílal Český rozhlas Radiožurnál zprávu uvedenou v přepisu reportáže následujícím perexem:
„Dvě školky v Jihlavě přijímají přednostně děti úředníků z magistrátu a krajského úřadu. Třicet míst je pro ně vyčleněno v mateřince Mahenova a Demlova. A to přesto, že při letošních zápisech znovu hrozí, že školky nepojmou asi polovinu z přihlášených dětí.“
Za nejzajímavější moment vysílané zprávy pak považuji vyjádření náměstka primátora Jihlavy Rudolfa Chloupka k dané situaci:
„A vlastně s tím krajem by kapacita těch padesáti míst vůbec nevznikla, pokud bychom nesouhlasili s jejich podmínkou, že potřebují umístit děti svých zaměstnanců,“
Dodnes jsem měl hloupý dojem, že úředníci krajského úřadu mají spravovat peníze daňových poplatníků ke spokojenosti a užitku daňových poplatníků. A ejhle – ono je to jinak. V Jihlavě jsou krajští úředníci placeni za to, aby z peněz daňových poplatníků vystavěli školku pro své ratolesti. Takže si nechávají platit za to, že si nejsou líní zajistit k tomuto platu zřejmý a poměrně zajímavý benefit. Zajímavé. Úmluvě o právech dítěte to jistě neodporuje, jelikož děti krajských úředníků mají stejně rovný přístup k té nejdůležitější a nejefektivnější formě vzdělávání jako děti magistrátních úředníků. Takže v tomto ohledu je vše v pořádku. Navíc – běžným občanům, které autor reportáže oslovil v jihlavských ulicích, tento přístup nevadí. Jak pravila jedna z oslovených maminek:
„Říkali, že kdo je zaměstnaný na městském úřadě, tak že tam berou přednostně. Ale ono je to jedno, kdo je tam přednostně a kdo ne. Kdo chce, tak si to tam stejně zařídí“
Tahle věta se dá samozřejmě vykládat různě. Třeba tak, že je ve školce tolik volných míst, že se tam dostane každé dítě, jehož rodiče o to projeví zájem. To ovšem mírně koliduje s výše uvedeným perexem. Nebo tak, že je jedno, jestli se malá domů hraje v přítmí na zatrčeném plácku za jídelnou, nebo na hlavním hřišti ve světle ramp. Kdo patří k těm, co spolu mluví, ten si prostě vždycky nějaký způsob, jak dostat dítě do školky (či cokoli jiného kamkoli jinam), najde.
Jihlavanům tahle praxe nevadí. Proč by tedy měla vadit mě – obyvateli Pardubic. Možná proto, že musím své skoro čtyřleté dítě vozit do soukromé školky, jelikož ve státních pro ně nemají místo? Možná proto, že jsem se s podobnou praxí setkal i zde? Možná. Ale hlavně proto, že se nemůžu smířit s tím, co všechno nám v téhle zemi přijde naprosto normální……..