A bůh řekl ženě: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout“ (Genesis 3:16). A žena se vzbouřila. Vzpoura proti bohu, hegemonii mužů a porodním bolestem dostala jméno feminismus a zdaleka nešlo jen o myšlenkový proud či dílo žen samotných. Jedním z mužů, který se pokusil výše zmíněné prokletí žen zlomit, byl i profesor Univerzity v Grazu Richard von Steinbüchel (1862-1952). Ten v roce 1902 publikoval práci, v níž popisoval své zkušenosti s injekčním podáváním směsi skopolaminu a morfinu rodícím matkám. Učinil tak první krok na cestě, která měla vést k bezbolestným porodům. Lékaři z německého Freiburgu Dr. Carl Josef Gaus (1875-1957) a Dr. Bernhard Krönig (1863-1917) po této cestě směle vykročili a již v roce 1906 spatřila světlo světa „zázračná“ anesteticko-porodní technika zvaná Dämmerschlaf (něm.) či Twilight sleep (angl.) či „šerospánek“. Kouzlo této techniky spočívalo ve skutečnosti, že použitá směs kromě pouhé anestezie (znecitlivění) vyvolávala i stav kompletní amnézie, tedy stav, kdy matka ztratila veškeré vzpomínky na průběh porodu. První injekce skopolaminu s morfinem byla podávána při nástupu děložních kontrakcí, další pak v závislosti na duševním stavu rodičky. V ideálním případě si žena nebyla schopna vybavit žádnou událost následující po druhé až třetí injekci. Nízká dávka směsi mohla způsobit předčasné procitnutí rodičky, vysoká zase prodloužení porodu či zhoršení zdravotního stavu novorozence. Gauss určoval optimální dávkování na základě tzv. paměťových testů. Lékař v průběhu porodu opakovaně žádal pacientku, aby popsala různé věci a události a to dělal v půlhodinových intervalech tak dlouho, dokud nebylo zřejmé, že je paměť pacientky dostatečně otupena. Z dnešního pohledu je vypovídací schopnost takových testů celkem diskutabilní, ale ve své době byly považovány za nejlepší způsob, jak objektivně posuzovat stav vědomí pacientů.
Za oceánem se stal „Twilight sleep“ předmětem vzrušené debaty odborníků i laické veřejnosti krátce poté, co v červnu 1914 vyšel v časopise McClure’s Magazine článek nadšených propagátorek Freiburské metody Marguerity Tracyové a Constance Leuppové. Autorky v něm zavrhovaly nehygienický a barbarský způsob, jakým jsou děti přiváděny na svět v Americe a naopak vyzdvihovaly komfortní a bezpečný způsob, s nímž se mohly seznámit v pokrokovém Německu. Měly za to, že…. „uvedená metoda je vhodná zejména pro moderní ženy z vyšších tříd, jimž silná bolest způsobuje nervové vyčerpání a ochromuje jejich vůli do té míry, že nejsou schopny dovést porod ke zdárnému konci…… zatímco v případě žen živících se manuální prací a uvyklým bolesti je její přínos sporný….“ Svaté nadšení aktivistek, které vyzývaly veškeré ženstvo k boji za právo na bezbolestný porod, ostře kontrastovalo se zpátečnickou zdrženlivostí konzervativních porodníků. Tekutý hněv odmítaných a nepochopených rodiček se brzy na to transformoval v celonárodní hnutí reprezentované nevládní organizací The National Twilight Sleep Association. K čelným představitelkám této organizace patřila např. editorka Bostonského magazínu Femina Jesse F. Atwatterová; bostonská lékařka a obhájkyně lidských práv Dr. Eliza Taylor-Ransomová, či aktivní členka National Housewives‘ League Julian Heathová. Hnutí pořádalo spanilé jízdy po obchodních domech ve velkých městech, kde mezi „zlevněnými oděvy a ložním prádlem“ probíhaly osvětové přednášky žen, které rodily pod vlivem skopolaminu. „Necítila jsem absolutně žádnou bolest“ líčila v listopadu 1914 na jedné takové akci v obchodním domě Gimbels aktivistka F. X. Carmodyová a přitom předváděla kolemjdoucím své úplně zdravé novorozeně. „Hodinu poté, co syn přišel na svět, jsem si pochutnávala na vydatné snídani, ….a tři dny poté jsem se zúčastnila automobilových závodů…“. Své vystoupení pak tato dáma zakončila zvoláním: „Ženy, pokud o to stojíte, musíte se vzbouřit proti mase doktorů, kteří jsou proti tomu…“
Série pouličních srocení přilákala pozornost širokého spektra amerických žen. Pro příslušnice nižších vrstev se stal Twilight sleep velmi atraktivní mimo jiné také proto, že byl v počátcích dostupný pouze na drahých soukromých klinikách a šlo tedy o službu vyhrazenou jen pro společenskou smetánku. Lékaři začali stupňujícímu se nátlaku ulice podléhat. Mnohým z nich se navíc aplikace Freiburské metody zdála být vhodnou cestou, jak postupně přilákat do porodnic ty matky, které by jinak rodily doma. V roce 1915 tak mohl např. newyorský lékař Dr. Ralph M. Beach publikovat článek, v němž se chlubí provedením 2 000 porodů s pomocí skopolaminu a tvrdí, že díky tomuto přístupu došlo k podstatnému snížení úmrtnosti novorozenců. Mnozí specialisté byli sice frustrováni nedostupností relevantních informací o rizicích procedury, ale celkový počet lékařů ochotných riskovat postupně stoupal. Američtí porodníci odjížděli na školení do Freiburgu a z některých se tam stávali vyložení nadšenci. Kalifornský lékař Dr. Francis B. Wakefield po vém návratu z Německa prohlásil: „Vést porod bez skopolaminem vyvolané amnézie bych považoval za podobně kruté jako provádět chirurgický zákrok bez umrtvení. Zodpovědná aplikace této látky je v nejlepším zájmu matky i dítěte“.
A pak nastal zlom. Smrt F.X. Carmodyové. Jedna z nejvýraznějších postav šerospánkového hnutí zemřela v srpnu 1915 v Long Island College Hospital v New Yorku. A to při porodu. Lékaři i rodina se sice snažili prostřednictvím médií přesvědčit veřejnost, že tato nešťastná událost neměla nic společného se způsobem vedení porodu, ale marně. Ženy se začaly mnohem více zajímat o otázky rizik a po čase se opět masivně demonstrovalo – tentokrát za zákaz Twilight sleep.
Skopolamin, který byl základní složkou směsi používané pro anestezii v rámci Twilight sleep, byl poprvé izolován v roce 1892 ze sušeného kořene pablenu kraňského (Scopolia carniolica) profesorem Ernst A. Schmidtem (1845-1921) z Univerzity v Marburgu. Pozdější výzkumy ukázaly, že struktura takto pojmenované látky se nijak neliší od hyoscinu, který byl již v roce 1881 izolován německým chemikem Albertem Ladenburgem (1842-1911) z blínu černého (Hyoscyamus niger). Látka působí jako kompetitivní antagonista acetylcholinu na muskaririnových receptorech M1. Ovlivňuje činnost mozku a vyvolává ospalost, euforii, amnézii, zemdlelost, bezesný spánek, ve vyšších dávkách pak i hypnotické stavy a narkózu. Má i významné antiemetické (proti zvracení) účinky. Díky vlivu skopolaminu na část autonomního nervového systému zvanou parasympatikus dochází k rozšíření zorniček a k potlačení vůli neovlivnitelných svalových kontrakcí v dutých orgánech jako jsou střeva, žlučovod, močové cesty a ženské pohlavní orgány (spasmolytický účinek). Snadno prostupuje placentou a může tak negativně ovlivňovat životní funkce plodu – u novorozenců, jejichž matky rodily pod vlivem tohoto alkaloidu, byla pozorována tachykardie (zrychlená srdeční frekvence), horečka a letargie. Látka však nepatří mezi prokázané teratogeny (nezpůsobuje vznik vrozených vad a defektů zrůdnosti). V počátcích pak farmakologické využití skopolaminu velmi komplikovala nízká stabilita a čistota dodávaných preparátů.
Pokles zájmu o Twilight sleep po roce 1915 byl kromě obav z vedlejších účinků skopolaminu způsoben i výrazným posunem ve vnímání toho, co z pohledu rodičky znamená mít proces rození dítěte pod kontrolou. Boj za Twilight sleep byl mnohými aktivistkami zpočátku chápán zejména jako boj za nezadatelné právo rodičky zvolit si preferovaný způsob porodu třebas i proti vůli lékařů. A to i v případě, že to v praxi znamenalo zcela se odevzdat do jejich rukou. Později však začalo sílit přesvědčení, že se tak ženy dobrovolně připravují o cennou životní zkušenost a že skutečně pod kontrolou lze mít pouze procesy, u nichž je člověk při vědomí. Dnešní bojovnice za přirozené porody tak paradoxně stojí proti tradici silně medikovaného lékařem vedeného porodu, která má své kořeny mimo jiné i v úspěších jejich předchůdkyň. Používání skopolaminu v porodnictví sice v roce 1915 neskončilo, ale jeho používání přestalo mít podobu běžné praxe. Aplikace této látky v první porodní fázi v Americe přetrvalo až do 60-tých let 20. století.
Literatura
- Geis G., In Scopolamine veritas, Journal of Criminal Law and Criminology 50 (4), 347 – 357 (1959).
- Walzer-Leavitt J., Birthing and Anesthesia: The Debate over Twilight Sleep, Signs 6 (1), 147 – 164 (1980).
- Barnett R., A horse named „Twilight Sleep“: the language of obstetric anaesthesia in 20th century Britain, International Journal of Obstetric Anesthesia 14, 310-315 (2005).
- von Steinbüchel R., Vorlaufige Mitteilung uber die Anwendung von Skopolamin-Morphium-Injectionen in der Geburshilfe, Zentralbl Ganakol 30, 1304-1306 (1902).
- Renner U. D., Oertel R., Kirch W., Pharmacokinetics and pharmacodynamics in clinical use of scopolamine, Therapeutic drug monitoring 27 (5), 655-665 (2005).
- http://bklyn.newspapers.com/image/54333605/