Zejména o svých nenaplněných snech týkajících se žen a o komplikacích života s nimi či bez nich. Méně pak mluví o dětech, ještě méně o muzice (což je divné, vzhledem k tomu, že jedou přes 1000 km na koncert oblíbené skupiny), a vůbec ne o hokeji, což je ze všeho nejdivnější, protože ti muži jsou Rusové. Kromě toho, že stále mluví, většinu času tráví v autě, občas jedí šašlik či bramboráky a pijí vodku či whisky, polehávají na hotelových postelích a několikrát i společně močí. Proud hovoru neustává při žádné z výše uvedených činností a dokonce ani v momentě, kdy se soukají z převráceného vozu. Vzhledem k tomu, že rámec filmu tvoří cesta od někud někam (z Moskvy do Oděsy), dal by se zařadit do škatulky road-movie. Jelikož jsem se při jeho sledování smál tak, že mě žena musela napomínat, abych nevzbudil děti, jedná se bezesporu o komedii. Ovšem není to komedie pro každého. Když jsem své drahé polovičce pustil následující úryvek, který mi přišel nadmíru humorný, nesmála se, pouze se kysele ušklíbla.
A: No vezmi to už!
B: No klid, nerozčiluj se, beztak je s dětmi.
A: Ona prostě nemá telefon kvůli tomu, aby se s ní dalo spojit, ale aby jí ležel v kabelce, zvonil a ona ho neslyšela.
B: Za chvíli ti zavolá zpátky.
A: Jo, zavolá zpátky! Já jí zavolám za dvě hodiny a řeknu: „Už desetkrát jsem ti volal!“ a ona odpoví: „Jo, jo, já to viděla.“ „No řekněte, je to normální?“
C: „A proč třeba přišla, položila otázku, já vidím, že je to pro ni velmi důležité, začnu tedy odpovídat, a v tom vidím, že už odešla. To znamená, že pouze potřebovala položit otázku, ale odpověď už ji zhola nezajímá. Můžeš mi vysvětlit, co to znamená?“
B: „A proč se jí v restauraci nikdy nezamlouvá to, co si objednala, ale vždycky jí chutná to, co jsem si objednal já? Začíná jíst z mého talíře a já jí říkám: Objednej si to samé. Ona na to: Proč? Jenom ochutnám. A sní půlku….“
C: No správně! A ty jsi chtěl právě tohle množství masa a tolik brambor, že jo! ……
Zkrátka, tenhle film potěší zejména ty z čtyřicátníků, kteří už nebydlí u maminky. Konzumovat se dá sólo či v ryze mužském kolektivu, ale ženy či přítelkyně bych od něj držel raději dál. Jinak by se vám mohlo stát, to co mě dneska ráno. Odpovídám ženiným zádům na položenou otázku, začnu lehce zvyšovat hlas, protože s jejími zády konverzuji opravdu nerad a ona se na mě otočí a jízlivě pronese… „Však si včera viděl, že je to normální….“ No asi jo, když už o tom byla zmínka i v ruském filmu.
Odkaz na film „О чём говорят мужчины“ v ČSFD: http://www.csfd.cz/film/275795-o-cjom-govorjat-muzciny/