Petr Nečas se do dějin naší země zapíše jako premiér, kterému se pod rukama rozpadla vláda s historiky nejvyšší většinou v parlamentu. Navíc jako premiér, který jako jeden z hlavních cílů svého vládnutí označoval boj proti korupci a nakonec se musel poroučet na smetiště dějin v souvislosti s rozsáhlou korupční kauzou. Musím přiznat, že ani mě nebyla činnost mnoha ministrů Nečasovy vlády po chuti a často jsem si přál, aby už konečně někdo hodil do ringu ručník. Jenže když ona chvíle přišla, nebyl to vůbec žádný důvod k radosti. Parlamentu se totiž v průběhu vládní agonie povedlo schválit zákon o přímé volbě prezidenta a mým spoluobčanům tento zákon využít k tomu, aby se na Hradčany mohla nastěhovat skutečně výrazná osobnost. A nyní u nás bude vládnout nikoli neschopná vláda vzešlá z parlamentních voleb, ale všeho schopná vláda odborníků, které nikdo nevolil. A to skutečně není důvod k jásotu.
Za hlavní viníky neutěšeného stavu Nečasova vládnutí jsou často označováni bývalý premiér, potažmo jeho ministr financí. Problémy jsou z větší části přičítány na vrub fungování větších zavedených politických stran, přesněji vazbám jejich čelných představitelů na kriminální podsvětí. Ne, že by např. ODS nebo ČSSD neměly problém s financováním pomocí šedých až černých fondů a ne, že by to na práci těchto stran nebylo poznat. Ovšem ve velké politické straně se logicky střetává mnoho protichůdných zájmů, které je třeba vybalancovat. Aby bylo možné ovlivnit rozhodování takto složité struktury, je třeba vynaložit mnohem větší objem prostředků, než když je stačí ovlivnit rozhodování jednoho či několika málo solitérů. Proto lumpům všeho druhu vyhovuje spíše situace, kdy má největší váhu hlas tzv. nezařazeného jednotlivce. Systém mnoha politických stran s malou členskou základnou je pro podsvětí mnohem výhodnější než systém založený na několika málo zavedených stranách.
V dané souvislosti je třeba říci, že Petr Nečas se NIKDY ve sněmovně neopíral o většinu 118 hlasů. Naopak nesourodý slepenec „osobností“ nazývajících se Věci veřejné, představoval pro premiéra armádu 24 hladových hrdel, které bylo třeba nasytit. Pokud by totiž k jejich nasycení nedošlo, logicky by nedošlo ani k žádnému vládnutí. S takovou koulí na noze se dosud žádný český premiér vláčet nemusel. Problém Nečasovy vlády byl tedy spojen zejména se snahou určité části voličstva nalézt řešení předchozí politické krize v nových neokoukaných politikou nezkažených tvářích (schválně píšu tvářích, jelikož o nic jiného, než o tváře na plakátech a televizních obrazovkách ve skutečnosti nešlo). Vít Bárta, Radek John, Kristýna Kočí, Karolína Peake – to je poněkud tristní výsledek předem k nezdaru určeného pokusu o nalezení spasitele. Paradoxem je, že krize vládnutí, kterou tyto „osobnosti“ vyvolali, řešil český volič hledáním jiné taky výrazné osobnosti, tentokrát na post prezidenta a pravděpodobně, nepoučen ději minulými bude v tomto hledání spasitele pokračovat i v dalších parlamentních volbách – takže se můžeme těšit na nové Johny a Bárty a na další pěkné krize.
Věci veřejné, stejně tak jako výběr hlavních aktérů klání o Pražský hrad, jsou zejména produkty brutální mediální masáže, jíž je náš národ podrobován a které neumí vzdorovat. Médiím (jejich vlastníkům i zaměstnancům) permanentní krize vyhovuje. Mají maso, jímž mohou nasytit senzace chtivý lid. A následně mají zisky. Vyhovuje též všemožným lobbistům a na stát přisátým taky-podnikatelům. V roztříštěné sněmovně, kde se obtížně hledá většina, lze s malým obnosem dosáhnout velkých věcí. Komu by tato situace vyhovovat neměla je volič – mnohdy daňový poplatník, z jehož peněz je cirkus zvaný parlament i následný mediální cirkus financován. Situace by též měla děsit zavedené politické strany, jelikož jim a jejich vlivu na chod společnosti zvoní umíráček. Možná si to lidé sdružení v těchto stranách neuvědomují, nebo nejsou schopni překročit osobní zájmy či ideologické mantinely, ale jejich špatná práce se právě začíná zúročovat. Pokud však nezačnou pracovat lépe, povedou nás k dalším lepším zítřkům silné osobnosti ty Che Guevary či Pinocheta….